Projekty

Projekt - aktivační metoda pro žáky

Proč aktivizační metoda výuky formou projektů?

Aktivizační metody kladou důraz na samostatnou práci žáků a studentů a jejich kooperaci s učitelem, což vede k jejich vyšší participaci ve výuce. Primárním cílem těchto metod je přeměna pasivních studentů v partnery, kteří se přímou zkušeností naučí mnohem více než při jednostranném použití tradičních frontálních výukových metod.

Jedním se základních problémů, se kterým se setkává snad každý vyučující, je snižování pozornosti posluchačů během výukové hodiny. První doporučení tedy směřuje do následující oblasti.

1. Pozornost žáků a její obnovení s využitím aktivizace

Nejpozornější jsou žáci během prvních deseti minut práce, pak jejich koncentrace rychle klesá. Již po dvaceti minutách dochází k výraznému poklesu pozornosti posluchačů a po šedesáti minutách se dostává koncentrace prakticky na nulu. V případě delšího monologického výkladu je tedy vhodné zařadit krátká cvičení, která oživí vyučování a zároveň zvýší pozornost studentů.

Učitel musí brát v úvahu útlum pozornosti v průběhu vyučovací hodiny.

Při menším počtu žáků lze doporučit „zvednout“ žáky ze židlí např. proto, aby hlasovali, vytvořili pracovní skupinu či splnili krátký úkol apod. Je ovšem nutné upozornit, že tyto metody mohou zabrat více času, než přednášející zamýšlel (např. z důvodu přesunu židlí, zápisníků apod.). Vždy by tedy měla být zvolena metoda adekvátní počtu žáků a uspořádání třídy tak, aby dané „probuzení“ nezabralo velký časový úsek a nezkrátilo tak cenný čas vyučovací hodiny.

Dalším z problémů zavádění aktivizačních metod do výuky, se kterými jsme se setkali, je reakce samých žáků. Ne každému totiž může daný styl výuky plně vyhovovat.

2. Zkušenosti s reakcí žáků na aktivizační metody

Žáci se liší podle toho, jaký styl předávání informací jim plně vyhovuje. Přes často uváděnou kritiku frontální výuky část žáků tento styl výuky stále preferuje. Tito žáci mohou skutečně mít s výukou realizovanou aktivizačními metodami pro­blém. Na základě zkušeností s frontální výukou očekávají, že výsledkem hodiny je text v poznámkovém bloku, jehož „naučení“ je dostatečné pro případné ústní nebo písemné přezkoušení. Výsledkem využití aktivizačních metod však nemusí být pokaždé jedno­značný seznam bodů k zapamatování. Jak jsme již řekli, jedním z cílů aktivizačních metod je vzbuzení zajmu žáků, diskuse apod. Ne vždy lze dojít k jednoznačnému závěru. Dobrým řešením daného problému je dle našich zkušeností buď předání shrnutí (podstatných závěrů) v tištěné formě na konci hodiny, nebo ponechání dostatečného času na konci hodiny na shrnutí ústní. Variantou je umístění elektronické verze shrnutí na webových stránkách (např. školního informačního systému) nebo odkaz na relevant­ní strany v používané učebnici.

3. Zapojení všech žáků do výuky realizované s využitím aktivizačních metod

Celá řada aktivizačních metod využívá skupinové práce (práce v týmech). Čím větší je pracovní skupina, tím větší je riziko, že někteří její členové se nebudou na její práci podílet plnohodnotně. Řešení tohoto problému nabízí několik možností: 

• přidělit každému členovi týmu konkrétní roli, byt' by jí měla být pouze role zapi­sovače;
• požádat vybrané žáky po ukončení práce ve skupinách o shrnutí postupu při hledání řešení;
• rozdělit žáky do menších skupin se stejným zadáním a následně je požádat před prezentací o konsolidaci výsledků a nalezení kompromisního řešení, které bude prezentováno zbytku třídy;
• učitel by měl během skupinové práce důsledně obcházet jednotlivé skupiny a vyzý­vat ty, kteří se nezapojují, k aktivnější činnosti.

Dalším častým problémem objevujícím se při práci ve skupinách je následující situa­ce. Když první skupina prezentuje výsledky své práce, ostatní pokračují dále ve své činnosti a nesledují pozorně sdělované informace. Role učitele by tedy měla spočívat v důsledném požadavku na ukončení práce ve skupinách k danému okamžiku, např. formou odevzdání písemného výstupu. Velmi efektivní je také požadavek, aby každý žák v reakci na prezentované téma formuloval alespoň jeden písemný dotaz. Tím je každý jednotlivý žák nucen pozorovat vystoupení kolegů a přemýšlet o obsahu sdělované informace.

Z výše uvedeného vyplývá, že z pohledu učitele není práce ve skupinách a prezen­tace výsledků časem „odpočinku“, ale naopak vyžaduje průběžnou pozornost.Ti, kdo si vyzkoušeli využití aktivizačních metod, potvrdí, že výuka realizovaná touto for­mou je ve svém důsledku mnohem náročnější na pozornost a aktivitu učitele než klasická výuka frontální.

4. Objevování „objeveného“ a učení se ze zkušeností jiných

Jestliže se rozhodneme měnit styl výuky, narazíme na problém výměny „vyzkou­šeného“ za něco zcela „nového“. Řešení tohoto dilematu nabízí několik možnosti. Je lépe začít jednoduchou metodou (např. brainstorming, křížovka, hlasování apod.) - i ta oživí hodinu, než začít s náročnou metodou vyžadující již určité zkušenosti (např. strukturovaná inscenace nebo simulační hra) jak při tvorbě, tak při vlastní realizaci.

Poslední ze zde uvedených možností, jak začít s plným využíváním aktivizačních metod ve výuce, je pozvání již zkušeného kolegy nebo organizace, jež nabízí realizaci modelové hodiny (např. simulační hry). Teprve na základě zkušeností s reakcí studentů pak lze začít s vytvářením vlastních výukových hodin.

Rozdělení projektové práce:

•  Práce pro 1. ročník - Odborný výcvik, zapojování žáků do konkrétních dílčích projektů

Průřezová témata

Člověk a svět práce

Člověk a životní prostředí